SYNERGIE JAKO ZÁKLAD MODERNÍHO ŘÍZENÍ.

Barvíř Miroslav

Abstrakt

Synergy as the base of advanced control.

The paper concerns with the analogy of approaches to deal with problems in both natural and social sciences. It is shown, that there exists a casual analogy, related to indexes of the energy expenses in the systems and their environments. Analysis of the structure of the second order differential equation governing the behavior of three selected systems, namely mechanical, elektrotechnical and financial, demonstrates the analogy between these three systems. There is outlined the problem of the optimum synthesis of the system applying the single-step dynamic optimization of the system control. It is shown the way the globalization interferes with issues of society control. The organization chart of both production and control of the Bata enterprise is presented. The conclusion summarizes main problems of the system approach and presents the theses for the future of the control of social systems.

Úvod.

Rozvoj specializovaných vědeckých oborů nás přivádí k myšlence, zda neexistuje mezi těmito vazba, která by sjednocovala základní pojmy jednotlivých oborů do jediné zobecňující vědecké disciplíny. Podporu vyvolává skutečnost, že dynamické chování specializovaných oborů je založeno na studiu okamžitých výkonových a energetických stavů, jež intuitivně vytváří pohyb systému. Vědecká literatura se stále znovu vrací se snahou odhalit tyto příčiny jakéhokoliv pohybu v přírodě a konečně i ve společnosti, nicméně se dosud nepodařilo dát na tento problém uspokojivou odpověď.

Rychlost poznávání příčin je dána odrazem rozvoje vědy v jednotlivých obdobích. Zejména prudký rozvoj nastal při studiu ve středověku při rozvoji mechanických věd. Přičinili se o to tisíce vědců v oborech technických a filozofických věd. Sjednocujícím přístupem se postupně stává kybernetika /1/, která vytváří obecné základy dynamických chování. Kybernetika vtahuje do metodiky řešení otázky matematického popisu systémů, otázky získávání okamžité informace o systému, problémy technické realizace, chování živých organismů, atd. V poslední době k těmto přistupuje i otázka syntézy optimálního řízení pro různá kriteria, ochrana přírodního okolí sledovaného systému i společensky únosné řízení. Takto rozsáhle formulované řešení syntézy systému je analyticky neřešitelné. Proto se nutně setkáváme s teoretickým problémem, jak máme tyto úlohy úspěšně řešit. Vzrůstá význam matematického modelování a s tím i požadavky na zadání těchto úloh pro číslicový výpočet.

Velkou pozornost vyžadují zejména systémy, které se zabývají společenskými problémy. Ty jsou všeobecně spojovány s dominantně existujícími ekonomickými problémy, které jsou prioritním světovým hybatelem a trvalým předmětem vzrušených filozofických přístupů. Zároveň při nevhodném řešení jsou doprovázeny i nesmírnými mezinárodními nepokoji. Základní problém je v tom, že základní studium a hledání řešení stále preferuje klasifikační snahy Aristotela /1/ - str. 75, tzv. observativní přístup, popisující a klasifikující jednotlivé příznaky chování..Tím se otevírá neomezený prostor pro spekulativní výklady společenského chování z hlediska každého jedince či skupiny. Ztrácí se vize řízení společnosti. Klasickou ukázkou popisu ekonomických systémů je na př. kniha /2/, ve které se nevyskytuje žádný příčinný vztah dynamického chování. Takto pojatá ekonomická věda je zahlcena tisíci pojmy, jež popisují pozorovanou dynamiku.

Zabýváme-li se dlouhodobě dynamickými systémy, pak v určitém okamžiku poznání dojdeme k přesvědčení, že v různých vědních oborech filozofie dynamického řízení musí být jednotná. Před několika desetiletími autor zhodnocením těchto poznatků dospěl k přesvědčení, že všechny systémy bez účelového silového lidského působení jsou vždy stabilní. To znamená, že jakýkoliv pohyb daného systému je vždy výsledkem dodávané či odebírané energie. Nestabilitu do jejich chování je nutno přičíst k tíži nevhodného působení na dynamický systém. Nestabilitu můžeme pozorovat v přechodovém ději, ale i při omezeném čase naší pozornosti. Tato skutečnost se stává průzračnou v případě, když vyhodnocujeme vlastní pohyb systému jako výslednici transformace okamžitých energií v systému a v jeho okolí. Změny energií v čase u systému, tedy výkonu v okolí, vytváří v systému zobecněné síly. Tyto generují trajektorie pohybu a odpovídají nerovnovážnému stavu energií v systému. Energie v libovolném systému v daném intervalu pozorování je vždy v rovnováze s energií z okolí svázaného systému. Existuje princip zpětných vazeb, které byly do teorie zavedeny navíc v jisté vývojové etapě. Je diskutabilní hovořit o prioritách, že akce se rovná reakci, nebo že systém pohybem reaguje na nerovnovážnou energii ve svém okolí. Je to historický důsledek vývoje observativního výkladu dynamického chování.

Často pozorujeme, že přechodový děj neodpovídá našim požadovaným představám. Musí vyhovovat požadavkům pro námi zvolené kritérium. Jednoduchým kritériem je např., že s přípustnou danou velikostí dodávaného výkonu chceme přemístit systém z počátečního do koncového stavu v nejkratším čase. Intuitivně cítíme, že musíme použít vždy v průběhu trajektorie největšího přípustného výkonu ovládání pro splnění okrajových podmínek. Zamezení plýtvání přípustnou energií nás nutí použít jiné kritérium pohybu. Nebo můžeme měnit strukturu systému, měnit jeho parametry, volit spojité či nespojité řízení nebo využít nelinearit v systému pro omezení výkonového působení. Protože připouštíme, že požadované řízení lze docílit různými příčinami, hovoříme v tomto případě o kauzálním či příčinném způsobu řízení. Syntézu řízení je možno provádět jen při odpovídajícím matematickém popisu systému. V současné době rozvoje počítačů hledáme vize obecného řešení syntézy žádoucího přechodového děje. Nabízí se podrobné studium okamžitých energetických stavů vůči okolí pro sledovaný systém. Příspěvek je pokusem upozornit na možnost modelového řešení syntézy těchto úloh, které v jednoduchých případech jsou popisovány v literatuře již po několik staletí.

Význam diferenciální rovnice druhého řádu.

V historii vytváření vědeckých oborů byl přijat jako základní pohyb v přírodě, pohyb zobecněného hmotného bodu pod vlivem působících sil. Tento pohyb odhalil I. Newton a analyticky jej vyjádřil ve tvaru diferenciální rovnice druhého řádu. Jde o kauzální pohyb zachycující zpětné reakce systému pomocí záporných zpětných vazeb. Rozšíření poznání principu v energetickém pojetí popsal J. L. Lagrange. Základy teorie byly historicky ustaveny a dlouhodobě ověřeny.

V současné době je prioritním úkolem rozšířit řešení libovolného dynamického chování ve tvaru soustavy diferenčních rovnic druhého řádu do nefyzikálních oborů, zejména pak do ekonomických . Dovoluje nám to analogie mezi přírodovědnými a ekonomickými systémy /6/. Ze zkušeností organizace výroby a vlastní práce u firmy Baťa a následného studia autor vytušil obecné zákonitosti mezi touto a teoretickou kybernetikou. Udivující shoda v principech řízení vzbudila jeho celoživotní zájem a velmi rád by upozornil na výsledky zejména mladou generaci manažerských pracovníků.

Problematika různých vědních oborů se po staletí rozvíjela více méně odborně samostatně. Tím vznikla rozdělená a komplikovaná terminologie názvů v jednotlivých oborech. Názvy jednotek, parametrů a jejich fyzikální rozměry nepřipomínají skutečnost, že vznikly z jednotného fyzikálního studia dynamiky diferenciální rovnice druhého řádu. Nastalo období, kdy by bylo žádoucí sjednotit terminologii a vznik dynamického pohybu z transformace energií. Pohovoříme o třech oborech, jež jsou pro výklad nejjednodušší a dosahují největšího rozšíření /7/.

Historicky nejvýznamnější a obecně nejpřístupnější je mechanický translační systém. S ním se seznamují všichni žáci základních škol a postupně řeší stále složitější dynamické úlohy. Jde o pohyby rovnoměrné, rovnoměrně zrychlené, pohyb po kružnici, setkají ale s integrálem rychlosti (dráha), pohyb ve fázové rovině, součty sil, ...a pod. Bohužel se nedozvídají, že začínají studovat kybernetickou problematiku. K těmto úlohám nám stačí, abychom pochopili pojem síly F(t), direktivní síly F_D(t), tlumicí síly F_B(t) a setrvačné síly F_M(t). Musíme zapsat rovnici pro součet sil rovná se nule. Použili jsme označení parametrů hmotnosti M, tlumicí konstanty B, direktivní konstanty D. Sestavený model /7/ nám dovoluje se seznámit s fyzikální problematikou této jednoduché úlohy formou hry - pokus, omyl. Můžeme měnit jednotlivé parametry a sledovat odpovídající trajektorie v závislosti na čase, případně ve fázové rovině, význam zpětné vazby atd. Můžeme volit časově proměnné parametry , různé okrajové podmínky, atd. Ve vyšších ročnících pak můžeme navodit situaci složitějších úloh. Terminologie zavedená pro mechanické systémy po staletích pronikla do všech oborů a byla doplněna dalšími průvodními funkcemi, které nelze pozorovat při pohybu systému. Jsou to zejména okamžitý výkon systému a okamžitá energie. Tyto funkce mají zásadní význam pro okamžitý stav systému, protože nám demonstrují základní zákon zachování energie. Tento lze pozorovat bezproblémově na číslicovém modelu systému.

Pro elektrotechnické systémy bylo zvoleno za zobecňující sílu napětí U(t). Součet sil - rovnováhu napětí pak zajišťují úbytky na odporu R(t), tedy U_R(t), úbytky na indukčnosti L(t) tedy U_L(t) a úbytek na kapacitě 1/C, tedy U_C(t). Nerovnováha okamžitých napětí se vyrovnává tekoucím proudem v obvodu I(t). Elektrotechnické obvody mají zvláštní výhodu, že součin okamžitého napětí a proudu vytváří všeobecně známý výkon N(t) a měří se v kW, a po integraci dostáváme elektrickou energii E(t), jejíž jednotku známe jako kWh. Energie velmi snadno změříme v libovolném místě elektrické sítě. Lze tedy v každém místě vyhodnotit spotřebu, nebo-li náklady na realizaci jednotkového zobecněného produktu. Navíc všechny elektrotechnické fyzikální jednotky jsou pojmenovány názvy vědců, kteří se zasloužili o rozvoj elektrotechniky. Tím se paradoxně pro jiné obory ztrácí vazba na shodný význam pohybové souřadnice nebo parametru v jejich postavení v příčinné diferenciální rovnici /7/.

Studujeme-li ekonomické systémy, pak se ukazuje, že zobecněná měrná finanční síla je charakterizována nákladem energie, kterou musíme vynaložit na jednotku produkce, jež je předmětem naší činnosti. Jelikož existuje observativní způsob, potom při realizaci řízení stačí pozorovat probíhající dynamický pohyb a z titulu zastávaného politického nebo funkčního postavení zasahovat do sledovaného systému. Při dostatečných zkušenostech a nepříliš složitém systému možná dokonce i s úspěchem. Klasickým případem jsou přístupy zejména politických pracovníků, kteří bez dlouhodobých matematicky podpořených vizí se pokouší řešit nesmírně složité dynamické problémy pouze observativním způsobem. Nezvládnutá teorie řízení je nutí řešit jen takové problémy na něž mají intelektuální a časový prostor. Pro společenské řízení není požadováno žádné odborné vzdělání či zkušenost. Děje se tak ke škodě společnosti, což podporuje i nevhodný, příliš úzce profilovaný a oborově zaměřený pedagogický proces, zejména v oblasti ekonomických studií. Pro dodatečné auditové zhodnocení řízeného procesu se používají statistické metody pro vyhodnocení pohybů chování za zaznamenaných prošlých časových řad požadovaných příznaků. Při tom může dojít k nesmyslným a nevěrohodných předpovědím. Provádí se omezená predikce chování do budoucnosti, založená na předpokladu, že sledovaný systém nemění výrazně svoji dynamiku. Obvykle však nemůžeme předpokládat stálé chování vnějšího okolí systému, jež často ze zahraničí sleduje své soukromé finanční zájmy, často nepředvídatelné. Nejsme a už nebudeme nikdy dostatečně finančně silní, abychom mohli v našem malém státě rozhodovat o jeho finančním řízení. Předali jsme svá zásadní rozhodnutí do zahraničí. Musíme zpracovat takový způsob řízení společnosti, abychom mohli reagovat na vnější zásahy do naší problematiky úspěšně a co nejdříve. Rychlá a správná rozhodnutí mohou být finančně zajímavá. U firmy Baťa byla snaha, aby každý problém byl do týdne vyřešen.

Každý ekonomický problém je principielně nesmírně složitý a nelze předpokládat, že se dá rozložit na konstanty a proměnné. Tak lze postupovat pouze v těch případech, že nepoužíváme výpočtovou techniku a problematiku zjednodušujeme až na mez věrohodnosti. Opomíjíme skutečnost, že náš problém je v odhalení funkční podstaty v co nejpřesnějším matematickém popisu systému.

Ekonomické systémy lze rozdělit na skupiny výrobních a finančních systémů. V prvé je výstupem jakýkoliv produkt, ve druhém pak jistá finanční měna. Ukazuje se výhodným přepočítávat všechny výrobní produkty na náklady ve finanční jednotce. Vezměme si za příklad z historie bývalý moderní světový závod Baťa ve Zlíně. Ten ve dvacátých a třicátých letech dosáhl světové proslulosti a stal se tahounem finanční výkonnosti Československa /6 - 10/. Této skutečnosti si na rozdíl od nás všimla řada států a zejména Čína a další nám ukazují současnou rychlostí rozvoje výhody baťovské organizace výroby. Zobecněnou silou výroby byly finanční náklady (úsilí) na výrobu jednoho páru obuvi - tzv. jednicová cena. Velikost výroby byla předurčena vstupním kapitálem F_F(t). Podle strojního vybavení dílen, kvalifikace zaměstnanců, organizace výroby, spoluúčasti zaměstnanců na zisku a ztrátách, kvality a originality výrobků se dosáhlo určitého produktu q_F(t). Dynamiku výroby pak určovaly parametry inerce dílny M_F(t), měrné náklady na produkci D_F(t) a měrné náklady na rychlost výroby B_F(t). Závod byl přes finanční náklady v konkurenci tisíce dílen „kontrolován korunou“. To by nebylo možné bez použití výpočetní techniky a proto od dvacátých let je funkční centrální účtárna a posléze i vlastní banka. Prodej produktu ve vlastních pronajatých prodejnách zaměstnancům umožnil týdenní kontrolu produktivity závodu a sloužil jako vlastní průzkum trhu. Tento způsob organizace a prodeje byl zaveden geniálním podnikatelem Tomášem Baťou /3/, /4/, /5/ a po jeho tragickém úmrtí v roce 1932 bratrem Janem A. Baťou /15/. V těchto letech byl principielně využíván observativní způsob řízení, založený na intuici a zkušenostech vedoucích pracovníků a majitelů podniku Baťa.

Vzhledem k tomu, že se stále rozšiřuje spolupráce na světovém trhu nemůže být dosahováno optimálního řízení systémů, převážně finančních, pomocí observativní metodiky. Reálné systémy jsou mezi sebou nesmírně složitým způsobem provázány, jsou nestacionární, nelineární, zisk se snaží získat každý, kdo vstoupil do ekonomického trhu. Je třeba zmodernizovat každé řízení a to je možné provést jedině pomocí elektronických počítačů. Záhy zjistíme, že není zpracovaná teorie syntézy ekonomických systémů a není obecně přístupná metodika pro praktickou aplikaci zejména ve finančním oboru. Autorovi je vytýkaná z ekonomických kruhů složitost kybernetických přístupů. Diskrétně se mlčí o studijní nepřipravenosti kybernetického vzdělání ve společenských a ekonomických oborech. Připouští se, že diferenciální rovnice nejsou předmětem ekonomického vzdělávání, což někdy je kvitováno s povzdechem, že je to škoda. Nezpůsobilost zapsat algoritmy pro výpočet na počítači je následně překryta demagogickým populismem se slovní formulací zástupných podružných problémů. Dosud neproniklo do výukových osnov poznání, že obecně do budoucna se neobejde žádné studium bez výuky základů matematiky. Samozřejmě na různé hloubce studia a zejména s využitím modelování na počítačích. Obrovský rozsah soukromých vysokých ekonomických škol by měl být omezen tím, že jeho absolventi nebudou studovat observativní povídání o ekonomice. Projdou ale důkladným kauzálním studijním přístupem a odpovídající kybernetickou přípravou k řešení společenských a politických problémů.

Používání observativních přístupů vede k tomu, že nejvyšší státní organizace nejsou schopny vypracovat vize řízení státu a nesmírně se diví, že jejich odhady trendů finančních pohybů se liší od skutečnosti. Hovoří o hospodářských cyklech jako něčem novém co se neví. Pokud by se používalo v ekonomice více matematiky, pak by se zjistilo, že spektrální analýza nám pomůže v odhalování těchto cyklů i v nelineárních systémech. Cílevědomé využití počítačů ve všech organizacích dovoluje zpracovat okamžité bilance a třeba týdenní viz /3/, předpovědi optimálních řízení.

Finanční systémy.

Protože všechny činnosti lidské práce lze převést na příznaky finanční, je tento nejvýznamnějším společenským systémem, což je známo již mnoho tisíciletí. Velká finanční síla je schopna kdykoliv likvidovat své finančně slabší protivníky s cílem dosažení svého maximálního zisku. Soustředění finančního kapitálu do stále užší skupiny majitelů finančních akcií a zemí generuje do budoucna , s reálnou vidinou hlásané globalizace, vážné společenské problémy. Těmito problémy by se měl zabývat Mezinárodní ústav společenského řízení, jehož hlavním cílem by bylo zpracování optimálního řízení společnosti a vytvoření světových pravidel pro slušné společenské mezinárodní řízení. Je samozřejmé, že různé státy se domnívají, že pouze jejich společenské řízení s jejich představiteli je správné. Je však nereálná i představa, že kdokoliv z hlediska zatím nedefinovaného principu přežití se vzdá dobrovolně již získaných výhod. Každé řízení je nutno hodnotit jako nákladové, tedy jaké energetické náklady přepočtené na finanční ukazatele je nutné vynaložit v daném aglomeračním prostoru na získání námi požadovaných jednotek stavových veličin. Náklady na získávání finančních produktů vůči výrobním jsou nesmírně nízké a proto se celosvětově projevuje trend na vytváření zisku z bankovních operací. Tyto operace se nazývají spekulativní a dosahují 95% finančního pohybu kapitálu. Odměny pracovníků pracující v tomto oboru jsou nepřiměřeně vysoké vůči odměně z kapitálu získaného ve výrobních systémech. Navíc veškeré kapitálové transakce jsou dokonale utajované a právnicky pečlivě ošetřovány.

Dnes je zcela zřejmé, že ziskové řízení je motorem dynamického chování. Růst okamžitých zisků, jako hlavní ukazatel globalizace, přivádí světovou společnost k vytváření nadměrné nezaměstnanosti a tím i k vlastní destrukci. V rámci zájmově prosazované finanční demokracie ztrácí řada lidí svoji ekonomickou cenu a vytváří se skupina lidského odpadu, jež je v dané společenské organizaci nevyužitelná. Neschopnost prodeje vysoké reálné výroby, pro stále se rozšiřující skupinu nezaměstnaných s minimální kupní silou, vytváří negativní motivaci pro rozvoj průmyslu. Bohužel tedy rozvoj vědy a automatizace má pozitivní vliv na rozvoj nezaměstnanosti. Společnost se rozděluje na kastu bohatých a chudých, tendence je trvalá a zasahuje obrovské skupiny lidí. /8/, /9/, /10/, /11/. Průmysl se přenáší do chudších aglomerací, bohatší generují nezaměstnanost. Otázky trvalé nezaměstnanosti patří mezi nejtěžší problémy průmyslově rozvinutých společností. V odborné literatuře se nenabízí žádný vhodný model, který by tyto problémy řešil, nebo mohl úspěšně řešit /12/. A nelze očekávat, že použití kriteria maximálního zisku pro skupinové zájmy nabídne vhodné řešení. Formují se vybrané dílčí skupiny, které si diktují a hlídají své skupinové finanční požadavky a ostře odmítají jakoukoliv veřejnou kontrolu o ekonomickém a společenském přínosu své profese. Jsou často podporovány velmi neprůhlednými právnickými zákony.

Pro formulaci řízení moderních společností se nedostatečně využívá počítačových modelů a opomíjí se synergetika chování dynamických systémů. I nepříliš podrobné zpracované modely výrazně pomohou k pochopení synergetických souvislostí a přispívají k ujasnění funkce systému. Kde se soustřeďuje finanční kapitál je mnohem snazší dosahovat vyšší životní úrovně. Je nutno upozornit i na okolnost, že vhodným zvolením parity měn lze elegantně odčerpávat výnosy z ovládaných aglomerací.

Jednokrokové metody optimalizace.

Současný rozvoj číslicové výpočetní techniky se nabízí k podrobnému studiu okamžitých jednokrokových metod optimalizace. Číslicové metody umožňují využít principů diskrétního řešení dynamiky systému. Pro řešení je třeba kauzálním způsobem vyjádřit počáteční podmínky, koncové podmínky, popis vnitřní struktury systému, zvolit požadované kritérium optimalizace a způsob působení na systém. Řešení takto formulovaného algoritmu necháme pro řešení na počítači a sledujeme diskrétní výpočet trajektorií. Praktická ověření postupů vyžaduje výrazné soustředění výzkumných pracovníků všech oborů pro úspěšné zvládnutí problémů a jejich obecné rozšíření. Jednokrokové metody přináší do syntézy optimálních systémů novou problematiku, s níž se autor dosud nesetkal v literatuře. Modelováním kauzálních pohybových rovnic řešíme opakovaně vždy jeden krok trajektorie a poté pro nové poměry výchozího bodu opakujeme řešení. Počítač se vyrovnává s novou úlohou opakovaně v plné složitosti problému. Řízení je tedy organizováno tak, že v každém jednotlivém kroku je určeno další nutné řízení ve velikosti integračního kroku pro optimální řízení systému. Ten je součástí optimální trajektorie a ve svém důsledku nám zobrazí celkovou optimální trajektorii.

Takto organizované řízení nevyžaduje po řešiteli znalost variačního počtu, který je oporou současných analytických metod. Využití je zejména v oborech, které si pěstují svoji výjimečnost tím že neprovádí syntézu optimálního řešení, ale stále složitější problémy obchází tím, že aplikují na tyto statistické metody. Není v jejich obchodním zájmu, aby jejich finanční operace byly průzračné a dovolovaly by vytvářet vize přijatelných řízení. Podobné přístupy volí i právníci, kteří se brání tomu, aby do jejich právnických rozhodnutí vstoupila právnická logika. Ta by odstranila rozdílné právní výklady mezi jednotlivými skupinami odlišně vystupujících odborníků na právo. Mohlo by se přihodit, že množství právnických sporů by vyřešily počítače a následně by mohly poukázat na skutečnost, že spor nemá vzhledem k napsaným zákonům řešení, jak ukázala v poslední době volba prezidenta republiky. Nebo jinak, zákony by musely být psány tak, že jím rozumí v rozhodnutí sporu i počítač. Nakonec by se ukázalo, že potřebujeme zejména právní odborníky pro napsání zákonů. Korupce počítačů by byla dosti obtížná. Rozhodnutí by proběhlo při prvém stání jako v Belgii a nedocházelo by k urážkám soudu, tím že obviněný se při vynesení rozsudku ihned odvolá, aniž doloží důvody odvolání.

Jednokrokové optimalizační metody byly velmi účinným a mocným nástrojem pro rozšíření organizačních přístupů u firmy Baťa. Vytvoření přijatelného jednoduchého programového prostředí umožňuje v libovolný okamžik zasahovat zúčastněným do syntézy optimálního řízení v rámci poskytnutých pravomocí. Každá lidská činnost se musí nakonec projevit nějak v číslech a může být vyhodnocena. V časové transformaci okamžitých trajektorií pohybu nám pak dovoluje vytvářet hypotézy a prognózy dlouhodobých řízení společnosti.

Politická aktivita.

V roce 1923 se stal Tomáš Baťa poprvé starostou města Zlína a aplikoval stejnou organizační strukturu z továrního prostředí na samosprávu města. Typickou zásadou bylo rozdělení organizace města na malé celky s plnou odpovědností a pravomocí zhodnocovat poskytnuté finance tak, aby přinášely přiměřený zisk a nesly odpovědnost za ztráty. Z jeho myšlenek /3 -kap. 6/:

· stejně jako chci, aby každý člověk v naší společnosti si byl sám ředitelem, přál bych si, aby každý občan si byl sám starostou

· Baťovi vadilo v anglosaské demokracii mnoho řečí a málo počtů

· za největší hřích páchaný na lidech pokládal politiku, jež učí hledat pramen existence v prošení, běhání za podporou, subvencemi a pod.

· ctil samosprávu a trval na tom, že obec, okres i země má právo žít ze svých prostředků

· nenáviděl přídělové hospodářství a útočil na ně nejprudší kritikou a viděl v něm ponížení občanů, kterým stát bere a posléze je nutí s kloboukem v ruce běhat od úřadu k úřadu

· podle jeho názoru tento postup vede k zakrývaným podvodům v samosprávných rozpočtech

Tomáš Baťa se ucházel o důvěru občanů a vypracoval osobitou mistrovskou školu politiky. Zvolení chápal jako mandát k práci - zavázali jste mně pracovat pro vás, budu pracovat. Sám i poslanci zvolení za firmu pracovali zdarma. Vypracoval vizi pro Velký Zlín s 50 000 obyvateli a z firemních peněz hradil vše, co považoval za nutné k dosažení tohoto cíle. To snad nyní v EU není možné, protože zisky se odvádějí mimo oblasti, kde byly vytvořeny a mnohdy rozděleny mezi osoby, jež neměly vliv na jeho vytvoření, tedy mezi akcionáře. V České republice není žádný finanční úřad pod vrcholovou českou správou a těžko lze předpokládat, že ze zahraničí budou zajišťovány sociální potřeby státu.

Velmi podrobně jsou zpracovány všechny tehdy ve Zlíně pozorované skutečnosti při řízení podniků a veřejných organizací. Jde o práce T. Baťa /3/, A. Cekota /4/, M. Zelený /5/.

Nynější chování ekonomických, společenských, právních, sociálních a mnoha dalších systémů připomíná T.Baťou kritizovanou skutečnost, že se setkáváme zejména s mnohomluvným popisem. Chybí matematická podpora příčinnosti dynamického chování a jeho logický výklad. Tento stav se stále prohlubuje nevhodným pedagogickým působením ve výchově a společným znakem nenavázanosti na jiné obory. Experiment řízení se provádí se společností místo s matematickými modely. Chybí společná synergetická výchova. Autor tohoto příspěvku by rád upozornil na vynikající úroveň školství, kterou absolvoval ve Zlíně. Šlo již o základní školství jež bylo zajišťováno firmou Baťa, ať šlo o výběr pedagogů, tak i o výstavbu moderních typizovaných školských areálů. Úsilí o dosažení světového významu ve výrobě obuvi vedlo k tomu, že významnou část zisku podniku byla investována do zvýšení kvalifikace pracovníků závodu. Sociální původ Tomáše Bati jej vedl k tomu, že své zaměstnance nazýval spolupracovníky a zajišťoval zdarma jejich výchovu k odborné profesi směrem k jeho podnikatelské činnosti. Firma Baťa na vrcholu svého rozvoje měla stovky podniků a organizací /17/. Byla jím založena Baťova Škola Práce - BŠP. Tato škola po psychotechnických zkouškách přijímala řádově tisícovku posluchačů až z desetitisíců přihlášených zájemců do prvého ročníku Odborné Školy. Šlo o všechny průmyslové profese, které firma potřebovala pro svůj rozvoj. Po dvou letech výběrovým způsobem se naplnila Mistrovská Škola a opětně po dvou letech se vybrali posluchači do Vyšší školy. Tam absolvovali s odbornou maturitou, po šesti letech odborného vzdělávání. Počty absolventů se lišily okamžitou potřebou. Podle tohoto vzoru je nyní možno studovat na Vysokých školách /6 - 3/. Bohužel organizace vzdělávání zdaleka nekryje současné potřeby společnosti a průmyslu.

Problémy globalizace.

Do organizace mezinárodního obchodu velmi mocným způsobem zasahují různě hospodářsky silné státy, nebo jejich uskupení. Omezují volný obchod mezi státy celními omezeními, dovozními kvótami a nejnověji globalizačním trhem. Silné státy předepisují slabším výrobní kvóty, aby chránily své výrobce a tím postupně zvyšují územní ovládání v jednotlivých státech. Situace je obdobná jako nástup imperialismu v minulých stoletích. Tím se ruší vlastní rozvoj států a tento ztrácí svůj význam a rozvoj průmyslu je možný v rozsahu, jež dovolí mezinárodní kapitál. Pozorujeme negativní globalizaci, viz Z. Bauman /10/. Finanční kapitál velmi snadno proniká přes hranice států a je podporován moderní výpočetní technikou. Tento kapitál se soustřeďuje u stále menšího počtu stále silnějších majitelů. Z mnoha států se stávají montážní a výrobní závody, které musí realizovat zisk, který je odčerpáván majiteli akcií. Aby přesun akcií probíhal co nejrychleji, využívá se korupčního prostředí, nevhodně volené parity financí v daném teritoriu a tam vstřícných právních systémů. Bauman, a není jediný, navrhuje jako ochranu hospodářství států pozitivní globalizaci. Má na mysli aspoň nějaké mezinárodní regulace jako jsou politické instituce, demokratické řízení, fungující právo a podobně. Je tu rozpor mezi globalitou moci a lokalitou politiky s jejich sociálními důsledky. Řada finančně slabých států se propadá do skupiny druhořadých států s fatálními důsledky pro hrdost národa. Vznikají podmínky pro rozšiřování světového terorismu. Pojednání o neomezené svobodě přelévání kapitálu je možné sledovat v článku P. Robejška /8/. Sociální problematiku globalizace pak v článku L. Tajovského /9/.

Ukazuje se, že současná organizace výroby a územního společenského prostředí protiřečí zásadám samosprávy zespodu se spoluúčastí na zisku, jak ji vynikajícím způsobem využíval Tomáš Baťa ve své firmě. Problém je v tom, že o rozdělení moci a peněz rozhodují politici, kteří z velké části nemají synergetický cit pro správné řízení společenských systémů. Převažuje touha po moci a finančním zbohatnutí pro následné skupinové rozdělování /13/, /14/. Chudé státy se stále obtížněji brání ovládnutí a výkupu energetických, výrobních a přírodních zdrojů. Možno konstatovat, že ani relativně bohaté státy nejsou chráněny svým teritoriem proti vnějšímu ovládnutí a případným konfliktům v případě sociálních nepokojů. Česká republika byla v 89 roce zemí, jež ve výrobě potravin byla velmi soběstačná. V současné době je závislá na dovozu potravin v celé řadě komodit ze zahraničí. Při nejmenším dochází ke zbytečnému zadlužování v zahraničním obchodě, a v horším případě došlo k likvidaci potravinářského průmyslu. Bylo nám znemožněno vyvážet do zemí, kde se nemůže urodit a kde není dostatek pitné vody. Evropská unie, spolu s částí našeho personálu řídící sféry, úspěšně brání rozvoji družstevních podniků.

Je třeba zhodnotit skutečnost, zda ve veřejné správě jsou zaměstnány osoby s dostatečnou odbornou specializací a dostatečným chápáním synergetické spolupráce při zajišťování životní úrovně společnosti. Je třeba vychovat novou generaci znalých a slušných řídících správních úředníků a politiků pro uklidnění společenské situace. Tuto úlohu musí převzít vysoké školy s plnou zodpovědností.

Masarykův slogan z prvé republiky zní: Tolik svobody, kolik je možno - tolik řádu, kolik je nutno. Ministerská předsedkyně z Nového Zélandu H. Clarková po sto letech přichází se sloganem: Trhu tolik, kolik je potřeba - sociální spravedlnosti tolik, kolik je možné. Ukazuje se, že těchto cílů nemůže být dosaženo v systémech, které nezhodnocují své budoucí kroky pomocí finanční samosprávy tak, jak to řešil Tomáš Baťa. Znamená to zpracování finančních popisů dynamických systémů a pečlivé studium matematických modelů v časové závislosti. Jen tímto způsobem při soustavné úpravě matematických popisů lze předkládat společenské vize k politickým debatám a obecnému odsouhlasení ve volbách. Druhá světová válka znemožnila realizaci vizí J. A. Bati /16/ při cílevědomém rozvoji naší Československé republiky. Základní práce při výstavbě dálnice byly péčí firmy Baťa zahájeny a byl vypracován projekt na propojení moří kanálem Labe - Dunaj - Odra.

Závěr.

Z hlediska systémových přístupů lze konstatovat:

· není zdůrazňován jednotný obecný synergetický přístup k řešení dynamických systémů, zejména ekonomických a společenských přes kauzální popis problematiky

· hlavní pozornost těchto oborů je zaměřena na pozorování a observativní (pouze slovní) výklad chování, chybí matematická formulace problematiky

· potlačuje se rozumná decentralizace, která umožňuje využít tvůrčí iniciativy širokých vrstev obyvatelstva a tím se umožňuje rozvoj centralizované administrativy, viz např. EU

· chybí všeobecné přesvědčení, že transformace okamžitých výkonů a energie jsou zdrojem dynamické nerovnováhy, která generují trajektorie pohybu

· popisované metody syntézy optimálního řízení v současné pedagogické praxi nejsou předmětem pedagogického působení a převažují klasifikační popisy společenských systémů

· zapomíná se, že vzrůst vzdělanosti a všeobecný rozvoj automatizace přináší zpětnovazební reakci nezaměstnanosti a sociálních problémů

· nevhodnou organizací a zaměřením školství je podcenění odborného výrobního školství, a tím nedostatečná existence produkčních výrobních podniků

· nepodporuje se tvůrčí přístup, tedy výzkum hnaný zvědavostí, aplikovaný výchovou v Baťově Škole Práce (BŠP) ve Zlíně

· je žádoucí vypracovat metodiku řízení společenských systémů na základě praktických zkušeností firmy Baťa, obecných zákonů kybernetiky a modelových řešeních na počítačích

· existují možnosti jednokrokových optimalizačních metod, které využitím kauzálního popisu umožňují syntézu optimálních trajektorií a vytváření vizí

Z hlediska tezí pro budoucnost řízení společenských systémů:

· je nutné zvýšit pozornost k výchově mladé generace pro moderní řízení podniků, měst, krajů, tak jak to prakticky předvedl Tomáš Baťa

· zvýšit finanční průzračnost všech řídících kroků, jež musí dokladovat občané, pověření výkonem správní moci

· vypracovat jednotnou základní metodiku všeobecného školství se zvýšením významu synergetických vazeb oborů

· ukazuje se možným přejít od neprůkazných politických zdůvodnění k vypracování vizí rozvoje České republiky

· trvale zvyšovat znalost synergetického chápání, úpravou výukových osnov zejména ekonomiky, sociálních problémů, práva, výroby a dalších

· neexistuje pravicové a levicové řízení, neboť existuje pouze jediný nákladový příčinný způsob řízení dynamických systémů

· rozdíly v bohatosti a chudobě skupin lidí a států je v tom, jakými způsoby byly rozděleny zisky jednotlivým skupinám, a to formuje levicovou a pravicovou politiku

· ukazuje se nutným zpracovat počítačové vize rozvoje světové společnosti za účelem snížení mezinárodního napětí jako podpora pozitivní globalizace

· je potřeba zapojit do zpracování matematických modelů široký okruh vysokých škol a výzkumných pracovišť, za účelem zpracování jednotné metodiky a terminologie pro řízení společenských systémů a trvale ji vylepšovat

· neexistuje jednoduchý jednotný přátelský systém modelování společenských systémů

· není však žádná záruka, že absolventi vysokých škol si odnášejí i etické vzdělání a schopnost práce v kolektivu a pochopení problematiky řízení společnosti.

Příspěvek byl sepsán s představou, že kritický tón vyburcuje vědeckou komunitu

k řešení problémů, které přispějí k zlepšení světové společenské situace.

Literatura.

/1/ Wiener N.: Kybernetika a společnost. Nakladatelství ČSAV, Praha 1963

/2/ Samuelson P.A., Nordhaus W.D.: Ekonomie. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991

/3/ Baťa T.: Úvahy a projevy. Universita Tomáše Bati, UTB, Zlín 2002

/4/ Cekota A.: Geniální podnikatel Tomáš Baťa. UTB, Zlín 2004

/5/ Zelený M:: Cesty k úspěchu - trvalé hodnoty soustavy Baťa. www. Cintamani.cz 2005

/6/ www.sweb.cz/barvir.miroslav

/7/ Barvíř M.: Modelování a identifikace - Učební text. Nakladatelství VUT, Brno 1991

/8/ Tajovský L.: Sociální stát a globalizace. LN 27. května 2006

/9/ Robejšek P.: Globalizaci zvoní hrana. LN 3. června 2006

/10/ Bauman Z.: Od dnešního světa se už nelze oddělit. MFD 14.října 2006

/11/ Gray J.: Marné iluze - Falešné představy globálního kapitalismu. Vydavatelství PARADIGMA.SK, Košice 2002

/12/ Hawken P., Lovins A., Lovinsová L.H.: Přírodní kapitalismus. Nakladatelství MF , Praha 2003

/13/ Korten D. C.: Keď korporácie vládnu svetu. Vydavatelství PARADIGMA.SK, Košice 2001

/14/ Hernando de Soto: Mysterium kapitálu - Proč kapitalismus triumfuje na Západě a selhává všude jinde na světě. Rybka Publischers, Praha 2007

/15/ Baťa J.A.: Spolupráce - Výbor z článků a projevů 1926 - 1936. Tisk Zlín 1936

/16/ Baťa J.A.: Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Tisk Zlín 1936

/17/ Lehár B.: Přehledné dějiny národního podniku před znárodněním, Svit n.p. Zlín 1959

V Brně dne 15.2.2008 pro Konferenci Proměny Evropy 2008.

Doc. Ing. Miroslav Barvíř, CSc

Externí konzultant Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

Kobylín 6, Brno - Soběšice 644 00

tel.: 541 238 715

Email: barvir.mirek@email.cz